neděle 30. listopadu 2014

Přehled za Listopad 2014

Od listopadu mám oficiálně i neoficiálně od jiných i od sebe zákaz nakupování. A musím říct, že to nebylo vůbec těžké nic si nekoupit. Plno starostí kolem školy, trochu mě začaly pobolívat zničehonic plíce, tak jsem to začala řešit s doktory a hned to je vyřešené. Žádná neodolatelná chuť k nakupování.






Koupeno knih:

Bílý kůň - Alex Adams




Recenzní výtisky:

Jsem single a pomstím se - Tracy Bloom
Probuzení - K. Armstrong
Zapomenutá legie - Ben Kane
Ostrov zasvěcení - Ilka Pacovská





1. Robin Hood král zbojníků - Alexandr Dumas (248 stran)
2. Levandulový pokoj - N. George (320 stran)
3. Probuzení - Kelley Armstrong (300 stran)
4. Jsem single a pomstím se - Tracy Bloom (208 stran)
5. Otec Goriot - Honoré De Balzac (370 stran)
6. Hlad - Knut Hamsun (231 stran)
7. Zápisky z podzemí - F. M. Dostojevskij (115 stran)
CELKEM PŘEČTENO 1 792 stran

Přiznám se, že tento měsíc to byly opravdu jen takové tenounké knížečky. Netroufla jsem si číst tlusté bichle, když vím, že mě z nočního stolku volá Faust, kterého přečíst musím! :/ Nicméně už tam měsíc leží a zatím mi to nevadí. Snad to do zápočtu stihnu přečíst, Zabiják je ten samý případ. Povinná četba, kterou odkládám jak jen to jde. Ale přeci jenom jsem se dokopala k tomu, abych něco z těch povinných přečetla viz Otec Goriot, Zápisky z podzemí a Hlad, na který mám psát seminární práci. Napište práci na 5 stran o knize 231 stránkové, kde hrdina téměř celou dobu jen umírá hlady. Ať rozebírám sebemenší jeho chování a povahu, tak mi to zatím vyšlo jen na 2 strany. :) Jsem zvědavá, jestli mě do 19.12. osvítí duch svatý.

Koho by zajímal můj seznam povinné četby do předmětu Světová literatura tady je :)
1. Otec Goriot
2. Zápisky z podzemí
3. Paní Bovaryová
4. Zabiják
5. Faust
6. Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho  → S touto knihou bojuju už nějakou dobu, baví mě, ale strany neubíhají. Moc dlouho se to číst v kuse nedá.
7. Mnich
8. Esej filozofie básnické skladby + Matka, Jáma a kyvadlo, Berenice, Zánik domu..
9. Candide

Tak co myslíte. Stihnu vše přečíst do zkoušky? :P


http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=14533 Jsem single a pomstím se
http://www.mfantasy.cz/2014/11/amy-plum-revenanti-polibena-mesicem-recenze/
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-zelezna-spravedlnost-louis.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-robin-hood-kral-zbojniku.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/11/recenze-levandulovy-pokoj-nina-george.html


pátek 21. listopadu 2014

RECENZE: Levandulový pokoj - Nina George


Příběh o zlomeném srdci, které nevyléčil ani čas.

Jean Perdu je samotářský čtyřicátník, který vlastní jednu postarší loď. Jednou ho napadlo přejmenovat svou loď na Literární lékárnu a začal na ní prodávat knihy. Povětšinou jsou jeho jedinou společností dvě toulavé kočky, o které se z dobroty srdce stará. Občas však přijde i nějaký zákazník se skrytými problémy duše, které Jean umí vycítit a tak předepsat na tyto chmury lék v podobě knihy. Cítí však, že jeho život není naplněn, v tom se do jeho domu přistěhuje nová sousedka, kterou opustil manžel. Jean Perdu byl požádán paní domácí, zda by neposkytl mladé ženě bez prostředků nějaký nepotřebný nábytek a tak po 21 letech otevírá zakonzervovaný pokoj. Pokoj, který v něm probouzí spoustu krásných a zároveň bolestných vzpomínek na ženu, která byla pro něj vším, ale zmizela z jeho života.

Mé hodnocení: 60 %

Teď se však znovu dostala do jeho myšlenek a vzpomínky se vrací jedna za druhou. Jejich proud se nedá zastavit, obzvlášť když zjistil, že udělal obrovskou životní chybu. Celých dvacet jedna let měl u sebe její poslední dopis na rozloučenou. Ze strachu a z neschopnosti čelit jejímu vysvětlení, proč ho opustila, dopis neotevřel. Nyní konečně ano a už nelze nic napravit. V bytě se dusí, neví, co si počít se svým životem. Nastoupí na svou loď a poprvé s ní odrazí od břehu. Cíl cesty není jasný, jen plout a nalézt konečně klid.

Zákaznice na vysokých podpatcích zavrávorala. Perdu jí ale nepodal ruku, nýbrž knihu S elegancí ježka. Reflexivně po tom románu sáhla a pevně se ho chytila. Perdu ho stále držel. Mluvil přitom na ženu uklidňujícím, něžným, tichým hlasem. „Potřebujete pokoj, kde by bylo přítmí a malé koťátko, jež by vám dělalo společnost. A tuto knihu, kterou si laskavě pomalu přečtěte. Odpočinete si při tom. Určitě budete hodně přemýšlet a pravděpodobně i plakat. Kvůli sobě, kvůli rokům. Budete se pak cítit lépe. Uvědomíte si, že nezemřete, i když máte takový pocit, protože se k vám ten chlap nezachoval slušně. Začnete se mít zase ráda a nebudete si už připadat ošklivá a naivní.“ Teprve po tomto proslovu knihu pustil. (str. 19)

Na Levandulový pokoj jsem se těšila, protože kniha, ve které je hlavním hrdinou knihkupec, musí být pro každého knihomola čtenářská výzva. Bohužel kniha byla trochu jiná, než jsem očekávala. Očekávala jsem romantiku uprostřed Paříže o knihkupci, ale dostala jsem hořkosladký příběh, který je jakoby vytržen ze samotného života. Neříkám, že je to špatně.

Jean Perdu je člověk s hlubokým žalem, který se snaží v sobě dusit. Příběh je o jeho vyrovnávání se se smutkem, aby mohl uzavřít roky starou etapu svého života a začít jej žít znovu naplno. Spisovatelka Nina George opravdu netrpí nedostatkem slovní zásoby. Budete doslova zasypáni, ne knihami Literární lékárny, ale krásnými slovy, se kterými si tato autorka umí opravdu pohrát. Ze svého hrdiny Jeana udělala opravdu sečtělého a moudré muže, který se svým přítelem spisovatelem Maxem vede dlouhé debaty říznuté filozofií. Děj je oživován popisy života ve Francii, zejména různých měst, které Jean navštíví. Setkává se i se spoustou různých osobností, které více, nebo méně zasáhnou do děje. Ale co bych vyzdvihla nejvíce, jsou zápisky z Manonina deníku, kde popisuje, jak se s Jeanem poznala, jejich lásku a nakonec také důvody, proč od něj odešla.

Zdálo se mu, že má v sobě chuchvalec času, zvyku a ztuhlého strachu, který mu nedovoluje dát průchod smutku. Byl tak plný zkamenělých slz, že v jeho nitru nebylo místo pro nic jiného. Nepřiznal dosud svým společníkům, že z ženy, kvůli které přeřezal všechny lana svého života, je už dávno prach. Ani to, že se stydí. Že ho pohání stud, ve skutečnosti ale neví, co bude v Bonnieux dělat a co čeká, že tam najde. Mír? Ten si ještě dlouho nezaslouží. No dobrá, druhé potažení nemůže uškodit. Kouř byl štiplavě horký. Tentokrát ho nasál hluboko do sebe. Měl pocit, jako by ležel na dně moře, v oceánu těžkého vzduchu. Bylo tu ticho jako pod vodní hladinou. Dokonce i sýčkové v tu chvíli mlčeli. (str. 165)

Autorka knihy ukazuje, jak moc se člověk dokáže obětovat kvůli lásce, jak moc dokáže láska člověka zasáhnout. Že člověk, který pro nás znamenal vše, bude stále mít své místo v našem srdci. A hlavně, že se někdy musíme od starých vzpomínek odpoutat a spálit mosty, abychom mohli znovu nalézt na světě své štěstí.

„Hledám ho už dvacet let. Nebo ji. Ta kniha..je..“ Jean Perdu se snažil vyjádřit to slovy, neviděl ale nic jiného než světlo, které se pohybovalo na řekách. „Je jako žena, kterou jsem miloval. Vede k ní. Je to tekutá láska. Taková míra lásky, jakou ještě dokážu snést. Byla stéblem, jímž jsem posledních dvacet let dýchal.“
Jean si přejel rukou po obličeji. Nebyla to ale celá pravda. Aspoň ne jediná. „Pomohla mi přežít. Teď už tu knihu nepotřebuju, protože dokážu… dýchat sám. Chtěl bych ale autorovi poděkovat.“ (str. 205)


Děkuji společnosti Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku!!!


sobota 15. listopadu 2014

Přehled za Říjen


Za říjen se moc věcí nestalo. Málo času na čtení, přeci jenom se to ve škole trochu rozjelo. Začala jsem opravdu nesnášet anglický jazyk. Všechny rozdíly ve výslovnosti a významech, původy slov, prostě vše, co se dá na anglickém jazyku zkoumat. Fuj, tolik hodin strávených nad jedním předmětem jsem opravdu dlouho neviděla. Od školy se i odvíjí přečtené knihy a recenze. Jo velká novinka je, že jsem začala psát pro Mfantasy, takže mám větší výběr z recenzáčků. :) A konečně se dostávám ke svému vysněnému žánru fantasy knih. :) Jupíí


Trable - Samantha Towle 
Informace, komunikace a myšlení - Cejpek
Informace. Teorie. Záplava - Gleick
Husitská epopej - Vondruška (recenze do 30.12.)
Okouzlená nocí - Amy Plum
Políbená měsícem - Amy plum
Levandulový pokoj -  Nina George (recenze do 23.11.)
Železná spravedlnost - Louis L´Amour
Osudný polibek - Maggie Stiefvater
Faust - Goethe (recenze do 27.11.)
Tři mušketýři - Alexandr Dumas (recenze do 27.11.)
Robin Hood - Alexandr Dumas (recenze do 27.11.)
Poslední rituál -Yrsa Sigurdardóttir (recenze do 29.11.)
Violet eden - Jessica Shirvington (recenze do 29.11.)

A zařazuji i dříve koupené knihy, kdo četl stížnost na Knižních bloggerech, tak ví. Knihy koupené na bazaru, ale v jakém stavu!! Fuj.. trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se odhodlala je vyčistit od kdovíčeho. Snad ne myších bobků, protože to na to vypadalo. 





1. Otrokyně citů - Nalini Singh (255 stran)
2. Trable - Samantha Towle (384 stran)
3. Okouzlená nocí - Amy Plum (319 stran)
4. On . Carey Heywood (232 stran)
5. Políbená měsícem - Amy Plum (324 stran)
6. Železná spravedlnost - Louis L´Amour (268 stran)

CELKEM: 1 782 stran

http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-on-carey-heywood.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-trable-samantha-towle.html
http://bookskla.blogspot.cz/2014/10/recenze-otrokyne-citu-nalini-singh.html

+
Přidávám seznam věcí, které bych měla splnit. Uvidíme, jestli příští měsíc bude proškrtaný.

Recenze na: Candide, Než jsem tě poznala, Moře nestvůr, Dračí oči: Čarodějka, Ztracený svět v podzemí, Maso od šibenice, Ahoj z nebe, Zlatá jehla aneb Dobrodružství mezi světy.

Studium knihovnictví
Co bych řekla ke dvěma měsícům, které už uběhly od mého začátku studia? Takže tentokrát vám povím o předmětu, který se nazývá Informační věda. Je to můj pilíř, na kterém mám stavět všechny ostatní předměty. Mám knihu, kterou knihovníci nazývají Knihovnická bible, ale.. Řekne mi prosím někdo, co má společného vznik vesmíru, kybernetika, černé díry, termodynamický zákon a podobné věci s knihovnictvím? Dosud mi to uniká, pokud vy tu spojitost vidíte, tak se ráda nechám poučit. Např. minule jsme převáděli čísla na jedničky a nuly. Hmm to se mi bude hodit, až budu dávat knihy do poliček a přes čárový kód knihy načítat do pc. :D No prostě opravdu to nechápu. Ve většině předmětů jsme odkazováni právě na tenhle náš hlavní předmět, ale já mám stále pocit, že jsem se nechtěně připletla na přednášky nějakého jiného oboru, Fyziky například. :)

Nadneseně si z toho prozatím dělám srandu, že pokud se chci naučit knihovnictví, měla bych začít sledovat Teorii velkého třesku. :D Smích mě přejde, až se to za měsíc budu učit na zápočet.

neděle 9. listopadu 2014

RECENZE: Robin Hood král zbojníků - Alexandr Dumas


Známá legenda o Robinu Hoodovi znovu ožívá v novém zeleném kabátu.

Znáte Robina Hooda? Určitě ano. Kdo by nevěděl, že Robin Hood je zbojník, který žije v Sherwoodském lese se svými přáteli a bojovníky. Bohatým bere a chudým dává. Jeho milou je Mariana, to je také známá věc, ale četli jste knižní verzi této legendy? Já až nyní a byla jsem opravdu překvapena, kolik věcí je zcela jinak, než jak to znám.

„Běda! Nikoliv, drahá Mariano,“ odpověděl Robin a vzal děvče za ruku, „Bůh nám dosud drahého Allana neposlal zpátky; ale Will se vrátil. Pamatujete se přece na Willa Scarletta, statečného Wiliama?“
„Ovšem, že se na něj pamatuji. Velice ráda slyším, že se vrátil zdráv a bez pohromy. Kde je?“
„U matky; když jsem opouštěl síň, bratři se o něj prali, aby ho mohli obejmout. Já hledám Maud.“
„Je ve své komnatě. Mám ji říci, aby sešla dolů?“
„Nikoliv, musím jít k ní, neboť ubohé dítě musí být připraveno na Williamovu návštěvu. Moje poslání není snadné,“ pokračoval Robin se smíchem, „neboť znám lépe bludiště Sherwoodského lesa než tajemné cesty ženského srdce.“ (str. 21)

Příběhů o Robinu Hoodovi je spousta, neumím říci, které vydání je právě to správné a které špatné. Nicméně já četla verzi od Alexandra Dumase a ráda se s vámi podělím o pár postřehů. Příběh začíná až v Sherwoodském lese, Robin je už nějakou dobu vůdce zbojníků. Nevíme nic o jeho minulosti, jak se dostal do lesa, ani kdy a jak se stal velitelem zbojníků. Jsme vrženi rovnou do děje a do Robinových nástrah, při kterých okrádá bohaté občany města a projíždějící mnichy. Možná si vzpomínáte na velké souboje zbojníků s ozbrojenou stráží na lesní cestě, kde Robin přepadl ozbrojený doprovod i s vozem ve kterém se veze spousta peněz. Musím vás zklamat. To se nekoná. Robin je lupič džentlmen a tak bez použití násilí vláká bohaté muže na svou hostinu a poté si nechá velmi tučně zaplatit za obsloužení. Myslela jsem si, že takto okrade pouze jednoho muže a příště použije jinou fintu, ale Robin tak řeší téměř všechny přepadení. Proto mi přišlo, že by knize neuškodilo trochu více akce. Robinův slavný luk na můj vkus docela zahálel. Jak jsem řekla, přepadení probíhala v poklidu, takže Robin luk nevyužil. Vzpomenu si jen asi na tři případy, kdy známý lukostřelec svůj luk opravdu použil a to mi přijde docela málo na to, jak je všude zobrazován s lukem.

Robinovi přátelé Will Scarlett, bratr Tuck a Malý John samozřejmě nechybí. Hlavním nepřítelem je samozřejmě šerif z Nottinghamu, kterému se moc nelíbilo, že jej Robin sprostě okradl. Ale ve finále jsou největší Robinovi nepřátelé Normané, kteří trápí chudé vesničany. Tady je další bod, na kterém jsem se pozastavila. Robin Hood je známý tím, že bere bohatým a dává chudým, ale v knize jsem se nedočetla, že by někdy šel do vesnice nebo mezi chudé a dával někomu peníze. Dal zchudlému šlechtici, který se ocitl u něj v lese, jedné ženě, která mu pomohla, ale o obyčejném lidu jsem neslyšela. Další překvapení pro mne byla Mariana, která neměla vůbec žádnou spojitost se šerifem z Nottinghamu. Robin si ji vybral a také si ji vzal, žádné překážky neměli v cestě. Žádný únos, žádné držení někde v hradu, žádná tajná láska.

Robin Hood, který nepouštěl uzdy koní, zabránil mnichům v útěku.
„Bratři,“ pravil ještě smutnějším a slabším hlasem, „mějte se mnou slitování. Jestli nemáte ani kousek chleba, dejte mi alespoň nějaké peníze. Bloudím tímto lesem již od včerejška a dosud jsem ještě ani nejedl, ani nepil. Dobří bratři, zapřísahám vás ve jménu Páně, dejte mi malou almužnu.“
„Poslouchej, ty hlupáku, zanech žvanění, pusť naše otěže a nech nás na pokoji. Nemáme čas mluvit s blázny.“ „Ano,“ dodával druhý mnich a opakoval řeč svého představeného, „nemáme čas na řeči s hlupákem.“ (str. 109)

První polovina knihy se dá označit za méně akční. Robin žije, dá se říci v poklidu ve svém lese a vesele plní kapsy. Druhá polovina už je lepší. Tady konečně dochází i na střety meč, proti meči a vojáci proti zbojníkům. Kniha je trochu naivní v tom, že by zbojníci porazili několikanásobně velké po zuby ozbrojené vojsko bez žádných ztrát. Tomu se věřit prostě nedá. To jsem si myslela, poté ale přeci jen nějaká ztráta nastane a to ta největší. Robin úplně ztratí chuť k životu a dokonce zbojníky opouští. Já nikdy filmu neholdovala a tak nevím, jestli je to pouze záležitost knihy, nebo i filmu, ale nevěděla jsem, že se to stane. Možná jsem zapomněla. A konec knihy? Ten byl pro mne úplně nečekaný. Asi bych si vážně měla pustit i film.


Kniha se mně moc líbila. Sice se může zdát, že ji dost věcí vyčítám, ale jsou to jen věci, které mě překvapily a které jsem čekala jinak. Nebo lépe řečeno znám je jinak. Proto jsem si čtení více užila, protože jsem nevěděla, co se bude dít v další kapitole. Kapitoly byly krátké a já byla vždy připravená přečíst jednu před spaním a nakonec jsem přečetla ještě jednu a pak ještě jednu. I když je knížečka poměrně tenká, tak mi přečtení nějakou dobu trvalo. Možná za to může jazyk, jakým je kniha psaná. Co mi ale hodně vadilo, byly překlepy a úplně špatně použitá slova a slovosled ve větách. Hlavně na začátku knihy byly chyby téměř na každé straně. Ke konci se to trochu uklidnilo, ale přeci jen se tam tyto chyby objevovaly a já kdybych knihu koupila, tak bych byla dost naštvaná. Přeci jenom je korektor a šéfredaktor za něco placený a to by mělo být někde vidět. Není to bohužel nešvar pouze této knihy, ale všimla jsem si toho už u více knih nejen tohoto nakladatelství. Přeci jenom jsou mi ale tyto knihy čtenářsky na oko přívětivější, než ty milionkrát osahané knihy z povinné četby v knihovně.  A to je alespoň nějaké to plus, které to vyrovnává. Grafik je opravdu šikovný a já ještě nenašla knihu, která by měla ošklivou obálku. A proto po knihách ráda sahám.

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí recenzního výtisku!!

čtvrtek 6. listopadu 2014

RECENZE: Železná spravedlnost - Louis L'amour


MÉ HODNOCENÍ: 75 %

Malému Tomu Shanaghymu zemřel otec ve válce, s matkou se tedy vydává do Londýna, kde oba doufají, že najdou lepší zítřky. Matka bohužel při cestě na lodi onemocněla a zemřela, a tak mladý Tom zůstal úplně opuštěný. Náhodou se připletl ke rvačce v přístavu a tak si vydobude své první zaměstnání. Jeho vděčnost a loajalita k zaměstnavateli nezná mezí, jeho šéf však není žádný svatoušek. Vydělává si peníze hlavně podvody a tak má spoustu nepřátel a s ním se veze i Tom. Tito nepřátelé využijí příležitosti a málem Toma zabijí, ten však před nimi uprchl v jedoucím vlaku. Tím se dostává do zapadlého městečka, které má svých starostí dost. Přátelé si tam získá rychle, ale zůstat tam nechce. Nakonec donucen okolnostmi zůstane a stane se maršálem. Proniká hlouběji do historie městečka a do vzájemných vztahů mezi jeho obyvateli. Nakonec sám uzná, že tady něco nehraje a chce to mermomocí vyřešit. Rozzlobený rančer a podivná dvojice tajně se scházející na různých místech ve městě mu dělají největší starosti, zvlášť když má v nejbližších dnech přijet vlak plný peněz.
Shanaghy nepřestával sledovat ženu na druhém konci místnosti a viděl, jak se její vidlička náhle zastavila ve vzduchu. Na okamžik strnula a pak pokračovala v jídle. „Jaké zásilky by to měly být?“ „Nevím to přesně, ale odhaduji, že by to mělo být něco neobvyklého. Případně člověk, který tady není moc známý.“ „Ne, o ničem takovém nevím. Ale netrávím ve městě tolik času. Kam tím míříte?“ Shanaghy mluvil jen proto, aby viděl, jak se bude neznámá žena tvářit, jinak tápal v mlze. O co mohlo jít? Kvůli čemu bylo nutné vyhodit ho z vlaku? Nebo – napadlo ho náhle – co když to nebylo něco, ale někdo? Řekněme, že se ve vlaku skrývali jiní lidé, kteří si nepřáli, aby je náhodou spatřil nějaký tulák, který by mohl při hledání úkrytu přelézat z vagonu do vagonu? To bylo ono, tak to muselo být. (str.119)
Tom, ať už se táhl s jakoukoliv pakáží, mi nikdy nepřišel jako špatný člověk. Umí se vylhat z čehokoliv, nebojí se použít pěsti a rád manuálně pracuje. Líbil se mi jeho postoj ke svému úřadu šerifa. Bere ho opravdu vážně a to i přesto, že jej dostal nedobrovolně.  Protože má kniha detektivní zápletku, tak Tom často střídá různé podezření a pohledy na různé osoby ve městě. Neumím říci, které další postavy byly dobré a které špatné.  I když od začátku je v popředí pořád zdůrazňována jedna osoba, která je podezřelá a to ještě ani neví z čeho, tak nakonec zjistíme, že sice zapletená do všech špatností je, ale rozhodně není hlavou této akce. Organizátor zločinu, překvapení pro mne veliké, i když logické se dozvíme až na konci. Tak to má správně být u každé detektivky a to se mi na knize líbí.


Kniha má vše, co by správný westernový příběh mít měl. Poblouznění do krásné ženy, padouchy na rychlých koních, vlak plný zlata, kolty a pěsti a také plný salón darebů. Asi nejvíce se mi líbila obratnost hlavního hrdiny, s jakou dokázal věšet bulíky na nos komukoliv, koho potkal. Uměl se tak šikovně vylhat i z takových situací, kde to s ním vypadalo už opravdu zle. Kniha se četla lehce a tempo nikde neskleslo. Stále se tam něco děje a já se nenudila ani minutu. Je pravda, že se mi občas pletly některé jména, ale nevím, jestli to bylo mou nepozorností, nebo podobností jmen.
Shanaghy tam chvilku stál, než mu došlo, že ti koně mohli patřit někomu jinému než těm mužům v saloonu. Ale komu? Podíval se dolů na stopy. Jedna připomínala tu, kterou viděl u potoka, kde se stkali neznámí jezdci. Obrátil se, kráčel zpátky ulicí a cestou přemýšlel. Pokud ti koně patřili mužům v saloonu, byli ještě ve městě. Nikdo neodjel, protože v té otevřené krajině bylo možné nepozorovaně přijet nebo opustit město jen v noci. Vrátil se ke Greenwoodovi. „Znáte některého z těch chlapů?“ zeptal se majitele baru. Greenwood pokrčil rameny. „Jsou to cizinci, Tome. Jakmile sem přišli, bylo mi jasné, že budou problémy. Člověk v mém oboru na to musí mít nos.“ (str. 157)


Už jsem četla pár westernů prodávajících se v trafikách v měkkých vazbách.  Řekla bych, že tato kniha v porovnání s levnými knihami stojí na vrchních příčkách na mém pomyslném žebříčku nejlepších westernů, které jsem prozatím přečetla. Při psaní recenze jsem prozkoumala i životopis spisovatele a zjistila jsem, že pár jeho knih posloužilo i jako knižní předloha pro film. Rozhodně si zkusím přečíst některou s těchto knih a porovnat s filmy. Westerny, které jsem četla, jsou většinou z pohledu přímo kovbojů, nebo různých honáků a předáků. Většinou to byli muži, kteří pracovali někde na statku, nebo statek přímo vlastnili. Tato kniha je jiná. Tom je vlastně kluk z města, který krávy viděl jen z dálky. Je to příběh z druhé strany, který se tímto odlišuje od ostatních.

Ráda bych také upozornila na to, že v říjnu vyšla od tohoto autora novinka Smyčka se stahuje.

Děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku!!

sobota 1. listopadu 2014

PŘÍRŮSTKY: Říjen 2014


Tak uběhl zase další měsíc a i když jsem ještě nedávno skuhrala, že nebudu mít v přírůstcích téměř žádné knihy, tedy jen tři, tak se to zase nasbíralo a je jich strašně moc. :) Klasika.

(Na komínu chybí ještě nějaké knihy, za prvé jsem na ně zapomněla a za druhé by se asi zřítil)

Pokud správně počítám, tak mám nových 29 knih. Krásné číslo.



Těchto 8 knih bylo koupeno přes bazar na facebooku. Mám je už nějakou dobu, byly až doposud v původní krabici na půdě. Koupila jsem je v dost špinavém a odpuzujícím stavu, tak jsem po prvotní chuti tu krabici vzít a celou ji hodit do koše, vzala knihy a konečně je omyla. Tudíž jsou zařazeny až v říjnových přírůstcích. 

Série Dhampir bude stát před těžkou zkouškou, kdysi jsem četla první díl, ale moc mi v hlavě neutkvěl a nemohu říct, že by to bylo něco úchvatného. Přesto chci dát knize i dílům následujícím šanci a za tu cenu, prostě to přečtu.

Goblina četl můj bráška na mobilu už opravdu hodně dávno a pamatuju si, že se mu to líbilo, tak jsem si řekla, že to zkusím taky.

A Krev a vzpomínky a Most duší mě lákaly už dlouho. Škoda jen, že chybí první díl, který si někdo přede mnou koupil.

Následovala chuť na objednání nějakého recenzáčku, tak jsem napsala pár nakladatelům, kterým jsem se nějakou dobu neozvala. Sáhla jsem po už mnou ověřených sériích, tak jsem natěšená. První díl Violet Eden jsem četla a moc se mi líbil, tak jsem hned psala do nakladatelství, jestli pošlou i druhý, bez odezvy. Po měsíci, nebo dvou jsem zkusila o něj napsat podruhé a je doma! A Yrsa se mi moc líbila, jak píše, takže si ráda přečtu něco dalšího od této spisovatelky.


Od Maggie Stiefvaterové jsem četla dvě knihy ze série Vlci z Mercy Falls a moc se mi líbil styl, kterým píše. Opomeneme-li mé moc oblíbené téma s vlky a vlkodlaky, tak si mě získala právě i tím stylem. Proto jsem na tuto knihu zvědavá. Je to kniha, kterou jsem koupila asi po 10 letech za plnou cenu. Ano ve chvástačkách mám spoustu knih, které jsem někde koupila, ale vždy jsou to knihy ve slevě a takzvané "nechtěné" knihy. Po 2 hodinách v knihkupectví mi bylo blbé odejít bez ničeho. :D

Trable je recenzák od Knihcentra.cz a už jsem ho přečetla. Byla super recenzi najdete zde na blogu.


Následující tři knihy nejsou moc chtěné, ale nicméně jsem si je na doporučení přenášejících koupila. Co se dá dělat. :) Ale abych pravdu řekla, tak ta černá kniha Informace. Komunikace. Teorie. Záplava mě opravdu baví. Je tam dost zajímavostí např. o afrických bubnech, morseovce apod.

Další kniha do školy, kterou musím nastudovat na zkoušku. A když jsem ji v antikvariátu kupovala, tak jsem si všimla druhé knihy a tou je Český král Karel. Tento panovník mě fascinuje asi od 4. třídy a já čtu ráda o jeho životě. Už jsem několikrát pokukovala po knihách v knihovně, které se tímto panovníkem zabývají, ale žádnou jsem nikdy nedonesla domů. Nuže, už jednu doma mám. 


Někde jsem četla recenzi na tuto knihu, pak jsem prošla pár internetových obchodů a všimla jsem si, že je téměř všude vyprodaná. Věděla jsem, že ji už více než půl roku vídám v obchodě se zlevněnými knihami, a tak jsem si řekla, že je asi dobrá, když nikde není a koupila hned všechny díly. Doufám v dlouhou a krutou zimu. Jinak nevím, kdy tyto knihy přečtu a to mě ještě čeká série Hra o trůny.


A tyto dvě knihy jsem získala jako recenzáčky přes novou spolupráci s webovým magazínem o fantasy knihách. Jedna už je zrecenzovaná a brzy se recenze objeví i zde a druhá na recenzi čeká, ale už je přečtená. A pak přijde na řadu série Sedmý smysl, kterou už mám zamluvenou.


A tyto nádherné tři knihy jsou také recenzní výtisky. Robina Hooda právě čtu a je to pro mě opravdu velké potěšení. Tři mušketýry jsem chtěla přečíst snad vždy, kdy jsem o nich slyšela, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Je prostě nádherná, pořád ji musím někde stěhovat, abych se ji mohla dotýkat. Už jsem v ní trochu listovala a jsou tam nádherné ilustrace. Už se moc těším, až Robin bude mít šťastný happyend, abych se mohla do těch mušketýrů pustit. A Faust,.. no potřebovala jsem ho do školy, tak jsem ho objednala. Netušila jsem, jak je to psané. Vůbec se mi to nechce číst, ale musím. Musím to znát na zkoušku a musím napsat recenzi. Dvě povinnosti mi snad pomohou, abych neprokrastinovala a přečetla to.


Recenzní výtisk od Alpressu, knihu jsem již přečetla, recenze je rozepsaná, tak jen doladit detaily a můžu ji dát na blog.


Dvě krásky od nakladatelství Moba. Husitská epopej je rozečtená a asi v tomto stavu nějakou chvíli zůstane. Je to dost stran. :) Levandulový pokoj jsem dostala od Knihcentra jsem na ni zvědavá. Knihkupec jako hlavní postava? To může být super.

neděle 26. října 2014

RECENZE: Otrokyně citů - Nalini Singh


Píše se rok 2079. V této vzdálené budoucnosti nežijí jen lidé, ale i rasa Psyů a měňavců. Lidé jsou až na okraji společnosti a nejsou ničím důležití. Na pomyslném žebříčku jsou na druhé příčce měňavci, tvorové, kteří jsou napůl lidmi a napůl šelmami. Především jde o vlčí a Levhartí smečku, které spolu bezprostředně sousedí. A na vrcholu jsou Psyové původem lidští tvorové, kterým však z lidskosti moc nezůstalo. Jsou zbaveni všech emocí pro zvýšení výkonosti a praktičnosti. Děti Psyů se tvoří čistě vypočítavě a prakticky. Ale i přesto ne vždy vyjde všechno přesně tak, jak se plánuje a tak se narodila Psyská žena Sascha, která na sobě od dětství cítí, že není jako ostatní.

 Jen ty nejlepší geny mohou být spojeny s dalšími nejlepšími geny,
aby vznikl dokonalý člověk.

71688Nalini Singh je autorka série Psyové/měňavci, která napsala do dnešního dne třináct dílů a nyní píše díl čtrnáctý. Pro ty, koho by knihy zaujaly, mám dobrou zprávu. K sérii existuje i šest novel. Komu by zde však nestačila romantika, ten si může přečíst také knihu Probuzená vášeň, kterou v České republice vydalo nakladatelství Harlequin.

Jednou z hlavních postav je Lucas, kterého si musíte oblíbit. Mně se líbil jeho přístup ke smečce. Ne vždy se chová ke všem členům hezky, ale tím si právě zachovává svou autoritu.  Alfa samec Lucas Hunter je velmi znepokojený vším, co se kolem něj děje. Členové jeho smečky jsou čím dál neklidnější, protože ucítili na jedné z obětí vraha pach Psye a touží po krvi. Mizí čím dál více měňavčích žen a Lucas chce za každou cenu chytit vraha. Rozhodne se tedy jednat na vlastní pěst a tak souhlasí s kontraktem s Psyi.
Na Psyích je nejvíce zajímavý svět, ve kterém žijí. Život se z větší poloviny odehrává v Psyských myslích. Jsou to dobří telepati a dokonce v jejich vědomí můžeme najít Psynet, takže vlastně něco jako internet. Všechny mysli jsou spolu vzájemně propojené a komunikace skrz mentální síť není vůbec nic složitého. Zvládnou mluvit s vámi a v hlavě vést druhý rozhovor.
Zajímavý byl kontrast dvou odlišných ras, které byly okolnostmi donuceny spolupracovat. Lucas postupem času získává křehké přátelství s nepřítelem na základech, které se mohou každou chvíli rozpadnout. Vnukne Saschi myšlenku, která by ji nikdy před tím nenapadla – opravdu jsou všechny informace sdílené se všemi? Jsou Psyové schopni vražd bez emocí? Má být loajální ke své rase, nebo se přidat k Lucasovi? Se Saschou se v poslední době děje spoustu věcí. Největší potíží je, že začíná cítit pocity. Hlavně v přítomnosti Lucase, to by jako správný Psy vůbec cítit neměla. Rozdmýchává v ní touhu, nervozitu a otázky kolem jejího vlastního rodu. Lucas vidí, že tato Psyská žena není jako ostatní, jeho zvířecí polovina dobře cítí její nervozitu a proto ho začne nesmírně zajímat.
Musím přiznat, že pro mne bylo těžké číst pasáže, které se odehrávaly v Psyské mysli. Je to jednoduché, když čtu fantasy knihu a je tam třeba nový tvor, tak si ho umím představit na základě podobnosti s nějakým jiným. Nějaká obluda s hlavou býka? Představím si kentaura. Určitě víte, co tím myslím. Ale Psyská mysl pro mne byla tak nevídaná, že na to moje představivost nestačila. Abstraktní věci se všeobecně představují hůře než věci, které denně vidíme nebo je můžeme osahat. Přesto jsem během čtení došla k závěru, že si Psyskou mysl budu představovat jako neurony v mozku. To mi dost věcí ulehčilo. Příběhově mi děj připomíná právě teď moderní dystopické knihy. Sascha žije v systému, kde je vše uspořádáno a lpí se na poslušnosti. Kdo se odlišuje, je zneškodněn. Připomíná vám to něco? Ano, pro milovníky Hunger GamesDivergence a podobných knih by Otrokyně citů mohla být právě tou správnou volbou. Nicméně pokud bych měla knihu žánrově někam zařadit, tak bych ji řadila k erotickým urban fantasy. Abych řekla pravdu, tak mě osobně více vyhovují fantasy ze světa, kde jsou lesy, mýtické bytosti a většinou v období středověku.
Polovina knihy mě nebavila. Hlavně ty již popisované pasáže, kde jsou výjevy z Psyské mysli. V druhé polovině se mi vztahy mezi jednotlivými členy smečky velmi líbily. Rozpaky a žárlivost Saschi také tak. Lucas mi občas lezl na nervy, ale komu by nelezl chlap, který si o sobě myslí, že je nejlepší a neodolatelný pro všechny? Ale nebojte, zase tak moc dokonalý není, i on má své chyby a kostlivce ve skříni. Sascha je podle mého názoru v pohodě. Realisticky je popsán její vnitřní boj, kdy neví, na jakou stranu se postavit. To samé i její strach z „restartování“ mysli. Vůbec se jí nedivím, jak se chová. Velmi jsem si oblíbila její schopnost, kterou bych vám nerada nyní spoilerovala. Nápad to byl dle mého soudu perfektní. To jsem vážně nečekala a bylo to pro mne milé překvapení.
Vyjmenovat důvody, proč se mi kniha nelíbila, je vždy lehčí, než hledat ty věci, které mě donutily knihu úplně nezatratit. Oceňuji originální nápad mentálního světa hrdinů. Líbilo se mi i to, že autorka knihy se věnuje také trochu více do hloubky jiným postávám než přímo ústřední dvojici. Jde také vidět, že psala romantické knihy, než se pustila do fantasy žánru, a proto jsou milostné scény vždy poněkud jiné a dobře popsané. Nicméně kniha jako celek je takovým zlatým středem svého žánru. Není ani špatná, ale také to není další Hra o trůny. Do dalších dílů se pouštět nechci, protože některé pasáže se mi hrozně vlekly a špatně se mi tím prokousávalo. Spojením Harlequin a fantasy prvků vznikla nová série, která mne bohužel neoslovila.
Na závěr bych se ráda s vámi podělila o jeden úryvek, který mi utkvěl v hlavě. Je to moje nejoblíbenější část z  knihy:
Sascha se snažila dojíst sušenku po malých soustech, místo toho, aby ji slupla celou. Už věděla, že si musí nějakou čokoládu propašovat do bytu. Poprvé v životě narazila na něco poměrně bezpečného, čím mohla oblažit své smysly. Jeden hřích navíc v životě, který musel žít v utajení od první dětské vzpomínky, už nebude hrát roli.
Vzápětí po tom, co usedli, se do kuchyně přihnala dvě malá levhartí koťata. Sasha přihlížela, jak obě kloužou po podlaze z leštěného dřeva a brzdí o rohož. Za tlapkami jim zůstalo několik dlouhých, tenkých škrábanců. „Romane! Juliane!“ Tamsyn vyšla zpoza pultu a chytila je za kůži vzadu na krku. „Co si myslíte, že děláte?“ Obě levhartí tlamičky se k ní bojácně otočily. Saschu upoutalo tiché kočičí mňoukání, které jim začalo vycházet z hrdel. Tamsyn se zasmála. „Vy dva keckové. Přece víte, že v domě nemáte běhat. Tenhle týden už jste mi rozbili dvě vázy.“ Mláďata se ošívala. „Tak.“ Tamsyn přešla ke stolu a obě na něj upustila. „Omluvte se strýčku Lucasovi.“ Koťata si položila hlavy na přední tlapky a zvedla k Lucasovi oči, jako by čekala na jeho ortel. Sascha pocítila nutkání to bližší pohladit, zajet mu prsty do hedvábně jemné srsti. (str. 35-36)

Tento článek je zveřejněn na MFantasy, jehož jsem také autorkou. 

RECENZE: On - Carey Heywood


Mé hodnocení: 70 %

Sarah poznala Willa kdysi dávno ve škole, když vedle ní zbylo jedno jediné místo, kde by si mohl sednout. Od té doby se z nich stali nerozluční přátelé. Někdo říká, že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje, že je v tom vždy zájem o toho druhého alespoň z jedné strany. V tomto příběhu to není jinak. Sarah se do Willa zamilovala a dlouho po něm jen toužebně hází oči a dívá se, jak randí s jinou. Stane se však neočekávaný zvrat a Sarah zjistí, že je to oboustranné. Vyroste z toho láska jako trám a Wil se Sarah jsou ještě více nerozluční než kdy dříve. Problémy v ráji dělá jen Willova matka, která Sarah v žádném případě neschvaluje. I přes to si mladý milenecký pár užívá radostí života, vše se zkazí až na osudném večírku, ze kterého Sarah beze slova zmizí a opustí Willa na dlouhých sedm let.
Vykulím na něj oči. Jek je to vůbec možné? Vždyť je ten nejsladší, nejskvělejší a nejkrásnější kluk z celé školy! Zapomeň na ni! „Pak si tě ale nezaslouží.“
Zase se kouše do spodního rtu. Zmlkne, pokrčí rameny a pak mě jednou rukou zezadu pevně obejme kolem krku a vede mě chodbou. Marně se snažím jej odstrčit, jen se směje a táhne mě s sebou. Někdy mě skutečně dokáže naštvat. Otočím hlavu k jeho ruce a olíznu ji. Pustí mě s šokovaným výrazem ve tváři. Natáhnu krk a vypláznu na něj jazyk.
 „Nemůžu uvěřit, že jsi mě olízla,“ zakoktá.
„Zasloužil sis to,“ dobírám si jej.
 „Počkej, až tě chytím,“ zavolá a začne mě honit.
 Zavřískám a vybíhám ze dveří na školní parkoviště. (str. 16)
Po sedmi letech se Sarah vrací zpět do rodného městečka. Kdyby nemusela, tak by tam nikdy znovu nevkročila. Ani po sedmi letech nemá vyléčené zlomené srdce a kdykoliv pomyslí na domov, vybaví se ji Wil. Bohužel svému jedinému bratrovy nemůže odříct přítomnost na jeho svatbě. A tak sedá do letadla, aby se této velké slávy zúčastnila. Naivně doufá, že se s Wilem během této krátké doby nemůže setkat, bohužel netuší, že její rodina byla s Wilem celou tu dobu ve styku a dokonce se stal dobrým přítelem jejího bratra a tak je na svatbě za svědka.


Romantický příběh o nepřející matce a špatných okolnostech, které dokáží zkazit jednu velkou lásku je na světě. Popisy probíhajícího přátelství Willa a Sarah měnící se na lásku se mi opravdu líbily. Krátké věty i kapitoly mi naprosto vyhovují. Příběh plynule střídá přítomnost a minulost, kde pomalu směřujeme k pointě příběhu a zjištění, co se vlastně před těmi sedmi lety stalo. Napjatě jsem čekala, na toto odhalení a musím říct, že mě překvapilo. Četla jsem už několik těchto tenkých románků od nakladatelství Galatea, které sice nejsou nějakým způsobem založeny na spoustě postav, charakterů a příbězích, u kterých nevíte, jak vlastně skončí. Nicméně já je mám ráda, jsou to románky, které zpříjemní deštivý a zamračený den a dostanete přesně to, co od knihy tohoto žánru potřebujete. Velkou porci lásky a porozumění v jedné knize, u které nemusíte přemýšlet. Abych pravdu řekla, tak mi více vyhovovaly pasáže z minulosti, než z přítomnosti. V přítomnosti mi hlavní hrdinka přišla opravdu nesnesitelná. Chápu, že byla na Willa naštvaná za to, co ji udělal, ale nemusela trestat celou rodinu. Byla otravná asi tak jako návštěva u prababičky, kde posloucháte tři hodiny televizní stanici Šlágr nebo Noe. Měla jsem chuť ji uškrtit, rozsekat, zavázat do pytle a utopit. Naštěstí pasáže z minulosti to vyrovnávaly. I přes to jsem měla raději Willa, vlastně nevím o žádné špatné stránce, kterou by měl. Kamarád do deště, který nezkazí žádnou srandu a je věrný až za hrob. Díky tomu se i těším na druhý díl této série na knihu ONA, protože si myslím, že by kniha z jeho pohledu mohla být ještě lepší. Ačkoliv mám trochu strach z toho, že to bude stejný příběh, akorát malinko jinak. Nechám se překvapit a udělám porovnání příště.

Když se vrátím ke stolu, Brian na mě vrhne udivený pohled. Věnuju mu unavený úsměv a odvracím zrak. Snažím se zadržet slzy, které se mi hrdnou do očí. Proč jsem vůbec souhlasila s tím, že půjdu s Wilem ven? Byla to hloupá chyba a příště musím být opatrnější. Stojí mě to obrovské úsilí, abych nevytáhla z kabelky telefon a nezarezervovala si nejbližší letenku domů. Třebaže bych od těchto bolestných vzpomínek nejraději utekla až na konec světa, nemůžu to Brianovi udělat. Vím, jak nesmírně by ho to zranilo. Je ta šťastný, že jsem přijela na jeho svatbu, a poté co jsem poznala Christinu, toho vůbec nelituju, i když to pro mě v jiných ohledech není jednoduché. (str. 113)

Děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku!!!

HEYWOOD, Carey. On. Vydání první. Ostrava: Galatea, 2014. Kapitola 2. a kapitola 13 (str. 16 a 113). ISBN 978-80-87910-45-0

sobota 18. října 2014

RECENZE: Trable - Samantha Towle



Mia neměla nikdy lehký život. Otec, který by ji měl pomáhat, to všechno začal. A teď? Konečně zemřel a Mia je svobodná. Zdědila slušný balík peněz a mohla by si bezstarostně žít, jenže to by nesměla chodit s Forbesem. Lidským odpadem. Dělá to samé, co její otec a ona s ním i přes to zůstává, protože nechce být úplně sama na světě. Přeci jen jednoho dne její pohár trpělivosti přeteče a ona před ním uprchne. Žádnou rodinu nemá, žádné kamarády. Neví kam jít. Nasedne do auta a do vyčerpání jede rovnou za nosem. Vyspí se v pochybném hotelu a tam ji to napadne. Zkusí najít svou matku a zeptá se jí, proč se jí vzdala a nechala jí s tou lidskou stvůrou Oliverem, jejím otcem. Plná elánu nasedá do auta a jede vstříc městečku, o kterém ví, že tam matka před několika lety žila. Dostává se tedy do městečka, kde by měla žít její matka. Pro začátek se zastaví na oběd a milá servírka ji doporučí jeden zapadlý, tichý hotel. Tady potkává Jordana, který zastupuje otce v recepci. Jordan je sukničkář, ale upřímný sukničkář. Nechce se vázat a už vůbec nechce, aby někdo ovládal jeho city, aby ho nemohl zranit. Mia stále přepadávána zlými vzpomínkami a fobiemi se jej bojí, ale později vidí, že to není žádný bestiální vrah a díky jednomu čtyřnohému tvorovy se spřátelí. Jordan od první chvíle, kdy ji poprvé uviděl, ví, co by s ní nejraději dělal. Jenže s Miou to není vůbec tak lehké, nemůže se k ní ani přiblížit, aby neucukla, tak jak by ji měl dostat do postele? Navíc Mia pomalu odhaluje svou minulost a Jordan už ani nechce takhle ji využít. Nejraději by zabil jejího přítele a ochraňoval ji do konce jejího života. To se mu vůbec nepodobá.

9 SIGNS He is deeply in LOVE with you!!, 9 signs he is deeply in love with you,  fling or love,  love,  fling,  is he really loves you,  love and romance,  romance,  relationship,  love affairs,  romance life,  romantic husband,  romantic,  boy friend,  girl friend,  love and emotionsPříběh Mii se mi velmi vštípil do paměti. Mohou za to také osobní zkušenosti, takže vím, že tak člověk opravdu reaguje. Myslíte si, že jakmile je ta osoba, která vám ubližuje pryč, tak se uvolníte, ale není to pravda. Táhne se to dlouhou dobu s vámi a asi nikdy na to úplně nezapomenete. Trochu mě rozčilovalo, že Mia každou chvíli upadla do jakési ho transu, kde ji probíhala před očima její minulost. Na druhou stranu, je pravda, že člověk upadne to jakési ho transu. Začne se třást a nejde utišit, stačí jakákoliv malá připomínka a vše se vám v paměti vrátí. Spousta i všedních věcí může v takto poznamenaném člověku rozdmýchat strach. Tuto knížku jsem prostě brala osobněji, než asi jiní lidé, kteří o tom četli jenom v novinách. Mohu tedy za sebe říct, že kniha byla napsána opravdu realisticky.

Miu jsem měla ráda, spousta „obětí“ nenajde tu odvahu, aby utekla. Ona ano a nenechala se zviklat sladkými sliby, že se nic takového už nikdy nestane. Nespadla hned do nového vztahu s Jordanem, nechala všemu volný průběh. Místo toho, aby byla zavřená někde v pokoji a užírala se svým zkaženým životem, tak dělá výlety s Jordanem, šla na diskotéku,.. A teď se dostanu k Jordanovi. Jeho jsem si opravdu zamilovala. Sice tím, že byl sukničkář, nebyl zrovna snem každé dívky, ale všem svým známostem na jednu noc vše na rovinu řekl, aby neočekávaly nic víc.  Byl opravdu hrozně moc ohleduplný, milý a pozorný. Takového muže by chtěla každá žena. Pokud má někdo ve svých oblíbených knihách nějakého pana Darcyho, tak já mám Jordana. Miluje psy, rád dělá výlety do přírody a jeho vystupování je prostě perfektní. Kdyby byl živý, tak bych si ho zabrala pro sebe a svého přítele bych vyměnila. :D


Obecně se mi líbí střídání pohledů v knihách. Tato kniha není výjimkou. Možná se hlavně ze začátku některé myšlenky opakovaly, ale pak to přestalo. Krásně to střídání navazovalo na sebe a já měla tu možnost nahlédnout do povah obou hrdinů. Příběh je to velmi romantický, neplést s erotickým. I když se tam i tyto pasáže objeví, není jich plná kniha od první strany do poslední. Líbí se mi aktuální téma, které se v knize řeší. Bulimie, domácí násilí, to jsou závažné věci, které by se měly objevovat všude. Pravdou totiž je, že na venek to nepoznáte. Musíte opravdu dávat pozor, kdy se člověk ve vaší blízkosti přestane ukazovat mezi přáteli a přestane mít veselou povahu. Čím více se ten vedle něj tváří, že je vše v dokonalé a snaží se všem zavděčit, tím horší to je za zavřenými dveřmi. Na to by se mělo upozorňovat, protože v dnešní době je toho hodně a nikdo s tím nic nedělá. Možná ten dotyčný dostane zákaz styku na pár týdnů, ale to je všechno. Pokud vám kontroloval telefon, asi nebudete mít fotky svých zranění. Těžko se pak policii dokazuje, že se to opravdu stalo. A ten „hajzl“? Ten si v klidu žije dál a možná si už našel novou oběť.

středa 8. října 2014

JAK SI ŽIJU 1. (6.10.2014)


Projekt naší milé Rachel Roo o životě blogerů a jejich každodenních radostech a strastech.

http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/10/jak-si-ziju-projekt.html
Více na stránkách Rachel Roo. A protože jsem dostala pozvánku, abych se připojila, tak jsem popsala jeden svůj den. Škola nebyla, tak to nebude tak zajímavé, jako by byla. :) Nevadí, napravím to jindy.

Mám tady pro vás tedy mé pondělí. :) Doufám, že tam naleznete alespoň něco málo zajímavého a neunudíte se k smrti.

8:20 Zvoní budík. Nastavila jsem si ho, protože čekám pošťačku, ta se bojí našeho hafana, takže nezvoní, ale volá pod okny paní Kelemenovááá. Celá ulice ví, kde bydlí paní Kelemenová.  :D  Měly by mi přijít recenzáčky od Omegy a pořád a stále čekám na recenzák od Rozhledny, ten nevím, kdy má přijít. Navíc jsem udělala dobrý skutek, a koupila jsem od Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat tričko, tak čekám i na něj. Výtěžek jde na útulky, takže proč ne. :)

8:25 Vzdávám to, oči se mi sami zavírají, však co, nechá lístek ve schránce. Neměla jsem se včera tak do noci koukat na Gilmorky.

9:00 Zvoní druhý budík. Musím jít šoupnout maso do trouby.

9:10 Kuřátko se mi peče, co víc si přát. Jen kdyby se mi nechtělo tak spát, no co, na chvilku se můžu ještě natáhnout.

10: 00 Sluneční paprsky mi protivně svítí přímo do obličeje, čas vstávat. Kuře už voní, tak se jdu podívat, jestli už je hotové. Nesnáším komáry!! Kdyby mi pořád nelétali kolem hlavy, tak bych tu hodinku mohla ještě spát, tak jsem jen meditovala se zavřenýma očima.

10:30 Jsem po jídle. Poctivě se dělím s hafanem o zbytky. Umývám po sobě nádobí, ach moc mi to nejde s tím plným žaludkem.

10:50 Jdu poklidit pokoj, aby se někdo nezděsil, kdyby tady přišel v době mojí nepřítomnosti.

11:00 Zasedám k pc, abych se podívala, jestli neodpadají nějaké přednášky.

11:00 – 11:58 Stále jsem se nepodívala. Koukám na různá videa, články bloggerů a jiné blbosti.

12:00 Rychle se oblékám, čistím si zuby, nějak jsem na to neměla zatím čas a připravuju se na cestu do Opavy. Škola volá. :)

12:04 Konečně se dívám na školní email. Ha, v úterý přijde učitel na přednášku později, Ok beru na vědomí, vezmu si knížku a počkám na tebe.

12:07 Nadává si do blbců, tento týden je lichý, to znamená, že nemám na 13h přednášku, ale až na 14:45.

12:09 Spokojeně se usmívá a rozvaluje se na gauči. Nevím, jestli mám jít číst knihu Trable, nebo si pustit další díl Gilmorek. Těžké dilema. Asi zvítězí kniha.

12: 23 Ha, výzva k vyzvednutí zásilky, zajímavé, že když jsem šla do schránky se podívat, tak tam žádná nebyla a teď je najednou na stole na mém místě v jídelně. :D Nikoho jsem neslyšela, že by byl doma, ti tady taky chodí jak duchové. Má to 0,17kg, to by mohlo být to triko!! :) Že bych už dneska na něj balila vysokoškolské kluky? Samozřejmě jen pro ten pocit, že jsem strašně seksi :D Musela bych je odmítnout s tím, že jsem šťastně zadaná samozřejmě.

12:45 Je pro vás překvapením, že jsem se zasekla na internetu a ještě nezačala číst? Pro mne ne. Zatím čekám, než se mi po obědě otevře znovu pošta, abych si mohla zajít pro to triko.

13:41 Tak jsem si trochu početla, šla na poštu, kde mi řekli, že se můj balíček je zatím na výletě autem po okolních krásách přírody, takže se mám stavit později. Achjo..

14:00 Vyjíždím do Opavy. Přednáška začíná 14:45, takže to je tak akorát, než tam dojedu, zaparkuju někde a dojdu do školy.

14:30 Stojím se spolužákem před dveřmi a zjišťuju, že nám to dneska odpadlo. Zbytečná cesta fakt! Škoda benzínu a času. Jako by nemohli napsat email.

14:35 Přichází další spolužačka, všichni se sebereme a jdeme do retro baru, kde si dáme něco dobrého k pití a probereme spoustu věcí. Hlavně nadáváme na učitelku a na tento systém. Už ve čtvrtek jsme se všichni sešli, abychom spolu odešli.

16:05 Jsem konečně znovu doma. Rozbaluju si krásné triko :) Alespoň jedna věc, která mě dnes rozveselila. Asi půjdu dělat úkol do angličtiny, ale nechce se mi teda vůbec.

18:50 Hlasitě prásknu sešitem z angličtiny :/ Fúú to je hnusná dřina. A to mám před sebou ještě dvě cvičení. Jedno teda fakt hnusné.. Hledat výslovnost u jednoho a druhého podobného slova a významy. To teda rozhodně nebudu psát tak, jak to je na netu, to si musím odposlouchat a napsat si to, jako pro blbce, protože ten anglický fonetický přepis ji nedokážu přečíst. Nojo, kdybych nebyla takový prokrastinátor, tak bych to měla už hotové. Měla jsem na to 2 týdny.

18:54 Je rozhodnuto! Jeden díl Gilmorek na zlepšení nálady a pracovní morálky. A bude se pokračovat. Doufám, že se ještě dneska dostanu ke knize.

21:42 Mám za sebou dva díly Gilmorek a několik hodin googlování. Uff jsem opravdu ráda, že to mám za sebou. Pouštím si další díl a pak půjdu spát. Ráno vstávám v 7 ráno a to je pro mne už nezvyk.


23:41 Čas jít spát. Teda ten byl už dávno. Zítra budu utahaná :/ Zkoušela jsem dělat chipsy v mikrovlnce, podle jednoho návodu na netu, no nekřupaly, možná tam měly být delší dobu. Křupaly jen ty spálené :D Koukala jsem na plno dílů Gilmorek a teď jdu hezky do hajan. Dobrou noc jdu načerpat síly na zítřejší dlouhý den.

Tak to je vše :) Jindy to třeba bude zajímavější. :)

úterý 30. září 2014

Přehled za Září 2014

 Zde je můj přehled za září, kolik jsem toho přečetla, kolik zrecenzovala a tak dále a tak dále. Něco málo z přírůstků, ale bez detailních fotek, na to mám jiné článečky :) A prostě v kostce, co se u mě dělo.

V září jsem přečetla 8 knih:

2. 9. 2014 Templářská relikvie - C. Palov (432 stran)
3. 9. 2014 Hrej tajně - E. Hart (198 stran)
4. 9. 2014 Moře nestvůr - Rick Riordan (303 stran)
6. 9. 2014 Inkvizitor - Vladislav Vlček (384 stran)
17. 9. 2014 Robin - Z. Frýbová (195 stran)
18. 9. 2014 Spiknutí v ulici Bílých plášťů - Jean Parot (370 stran)
22. 9. 2014 Carolina - H. M. Körnerová (288 stran)
25. 9. 2014 Než jsem tě poznala - Jojo Moynes (408 stran)

CELKOVĚ: 2.578 stran :)   Kdybych to zprůměrovala, tak to vychází na 85 stran denně. A to není zase tak moc strašidelné číslo. :)







Recenze jsem napsala na knihy:



Za září mi přibylo 24 knih :)

Moje ruka touží po meči - Marcus Sedgwick
Tango s upírem - Žoldnéři fantazie
Železný polibek - Patricia Briggs
Rozvaliny Gorlanu - J. Flanagan
Hořící most - J. Flanagan
Ledová země - J. Flanagan
Nositelé dubového listu - J. Flanagan
Výkupné za Eraka - J. Flanagan
Čaroděj ze severu - J. Flanagan
Obléhání Macindawu - J. Flanagan
Králové Clonmelu - J. Flanagan
Halt v nebezpečí - J. Flanagan
Císař Nihon-džinu - J. Flanagan
Ztracené příběhy - J. Flanagan
Kacíř - Stephanie Merritt
Robin - Zdena Frýbová

Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve kříni z IKEY - R. Puértolas (RC)
Lone Wolf Útok ze tmy - Joe Dever (RC)
Inkvizitor - Vladislav Vlček (RC)
Spiknutí v ulici Bílých plášťu - Jean Francois Parot (RC)
Carolina - Hana Marie Kornerová (RC)
Otrokyně citů - Nalini Sigh (RC)
Dívka se sněhem ve vlasech - Ninni Schulman (RC)
On - Carey Heywood (RC)


Shrnutí prvního týdne na VŠ obor: Knihovnictví

Prozatím převládá nadšení z přednášek. Ne, že by všechny byly tak hroozně moc zajímavé, ale i tak se mi tento styl učení opravdu moc líbí. Učitelé mi přijdou fajn, už mám prvního oblíbeného, který dělá jeden vtípek za druhým. Další učitel je hezký a mluví jako jediný srozumitelně bez spousty cizích chytrých slov, velký bod pro něj. Jinak jsem spokojená. Většinu přednášek mám odpoledne, takže ráno můžu v klidu spát a ve 13h mi začíná přednáška. Jsem tam většinou 2-4h a jedu zase domů. Středu mám v lichý týden volnou, takže super mít uprostřed týdne jednou za dva týdny volno. Pátek mám taky volný. V pondělí tam mám jen dvě hodiny, takže co víc si přát??

Velké překvapení pro mne byla angličtina, z kterou jsem nikdy neměla problémy, ale i tak jsem z ní měla strach. Nemusím mluvit, nemusím psát, takže můj opodstatněný strach z gramatiky odpadl. Zaměřujeme se hlavně na výslovnost, původ slov, synonyma a podobné věci, které máme všechny vyhledávat na internetu za domácí úkol. Předmět Estetika je takový vykecávací, učitelka se často přeříkává, nebo plete věci, tak je to takové matoucí, ale má za sebou prezentaci, tak to jde opsat z ní. Jsem opravdu zvědavá, jak se naučím všechny ty výroky o estetice od různých filozofů, jako je Platón,.. 

Asi nejtěžší předmět mi prozatím přišla Informační věda. Po doporučení učitele jsem si objednala z internetu knihovnickou bibli + ještě jednu knihu o informacích. Jestli na tomhle mám stavět, tak by bylo dobré to opravdu chápat. 80 Okruhů k zápočtovému testu mě docela vystrašilo, takže vzhůru do učení!!

Světová literatura, je prostě literatura. Mám seznam knih, které bych měla na každou přednášku znát a pak i k testu, takže jsem dnes přitáhla domů v KROSNĚ několik knih. Nejtěžší bylo sehnat knihu Hlad, na kterou mám napsat seminární práci, klasika, to co potřebuji nejvíce nikde není.No, dnes mi přišly spolu s učebnicemi i nějaké recenzáky, tak to chci vidět, jak to všechno zvládnu.. :) Budu číst mezi hodinami, když skončíme dřív. Jinak to nevidím. Pokud to půjde jako tento měsíc, tak budu s tolika přečtenými knihami spokojená.

Jinak spolužáků mám 7, ano čtete dobře. Můžu vám říct, že už druhou přednášku jsme byli kamarádi. A, nevím jak to popsat slovy, ale připadali jste si někdy mezi ostatními lidmi, jakože mezi ně nepatříte?? Víte, jaký je to pro mě pocit, mít kolem sebe lidi se stejnými zájmy? Všichni čtou, jedna spolužačka píše také recenze, to je prostě k nezaplacení!! Říkala jsem svému Davčovi, že jsem umřela a dostala se do nebe. Od lidí, kterým knihy nic neříkali k lidem, pro které jsou knihy všechno. I v hodinách, kde nejsem s nimi to je fajn, protože tam jsou zase lidé, kteří studují přímo literaturu, nebo český jazyk, takže když vidíte někoho stát s knihou před učebnou, tak je lehké najít téma k hovoru. Moje introvertská povaha zmizela a já začínám znát čím dál více lidí.

A tak bych asi shrnula první dojmy z vysoké školy. Ještě jsem neviděla ani všechny učitele, a nebyla jsem ve středu ve škole, takže si zítřek užiju. Přeci jenom od 13-20 už se mi tak moc nelíbí, jako jít do školy jen na tu jednu hodinu a pak domů. Jsem zvědavá na ty další hodiny :)

neděle 28. září 2014

PŘÍRŮSTKY: Září 2014

Tento měsíc mi přibylo přesně 24 knih. Jak jde vidět na komínku, tak jde zejména o jednu sérii a tou je Hraničárův učeň.

11 dílů Hraničáře jsem si pořídila na bazaru. Řekla jsem si, že tato série bude první, kterou celou dočtu. Mám z knih ohromnou radost. Tři díly mám přečtené na mobilu, tak jsem byla překvapená, že některé ty knihy jsou dost tlusté. Mě jako knihomolovi to rozhodně nevadí!!
Dále tady mám tři recenzní výtisky. Každý od někoho jiného. První kniha Carolina je od Knihcentra.cz, tato kniha se mi opravdu hrozně moc líbila. Romantický příběh zasazený do Paříže a do revoluce si získal moje srdce. Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY už je taky přečtená a zrecenzovaná. Tato kniha slibovala víc, než pak opravdu čtenáři dala. Otrokyni citů čtu právě teď. Kniha získaná přes nové známosti na VŠ. :) Kdo by řekl, že když půjdu na vysokou, tak získám novou spolupráci?? Otrokyně vypadá zatím jako příběh z dalšího světa v budoucnosti, kde je jedna vládnoucí vrstva, která nepřijímá žádné výjimečné osobnosti.
Inkvizitor i Spiknutí v ulici Bílých plášťů jsou recenzní výtisky od nakladatelství Brána. Oba přečtené. Inkvizitor mi moc nedal, spíše pro mne horší průměr, zato Spiknutí.. mě příjemně překvapilo, dozvěděla jsem se spoustu věcí z minulosti.
Další recenzní výtisky. Dívka se sněhem ve vlasech mě nalákala svou anotací. Kniha ON, na tu jsem nažhavená nejvíce. Už se těším, až se do ní pustím. Jsem na ni moc zvědavá. A Lone Wolf je gamebook, tedy kniha, kde můžete ovlivňovat hrdinův osud, chtěla jsem to vyzkoušet, tak tady to mám.
Klasicky u mě vždy přistanou nějaké ty knihy z bazaru. Robina jsem si chtěla přečíst, protože jsem četla spoustu kladných názorů, no moc mě nenadchl. Naštěstí byl z antikvariátu, tak mě nestál moc. Na kacíře jsem zvědavá, taky tato kniha zněla naprosto úžasně a má spoustu kladných ohlasů. A Mercy, to je prostě ♥ záležitost. Doufám, že je jednou posbírám všechny, jako Pokémony :D
Moje ruka touží po meči, by měla být hororovou knihou, kde zabíjí bestie vesničany, tak jsem zvědavá. Žoldnéři fantasie už jsou rozečtení, píši minirecenze na každou povídku zvlášť, takže mi ještě bude chvíli trvat, než se dostanu na konec.

Tak to jsou všechny knihy. Ještě mám tedy 8 knih v krabici, které nebyly ještě oficiálně zařazeny mezi ostatní. Koupila jsem je v hrozném stavu, a ještě jsem je nedala do stavu normálního, takže dokud budou ulepené a hnusné, tak se tady neobjeví.